PhDr. Jarmila Princová-Justová, CSc.

• narodila se 7.května 1941 v Praze.

PhDr. Jarmila Princová-Justová CSc. se narodila 7. května 1941 v Praze. Po maturitě studovala v letech 1958–1963 na Filozofické fakultě University Karlovy obory archeologie–historie–čeština. Námětem její diplomové práce bylo jedno z jejích životních témat, tedy „Slovanské osídlení Dolních Rakous v době od poloviny 6. do počátku 11. století“. Potom nastoupila do Oblastního muzea (nyní Polabského) v Poděbradech, kde pracovala tři roky. Věnovala se zde zejména zpracování starších archeologických fondů a záchranným výzkumům ve spádové a sběrné oblasti muzea, které zahrnovalo historickou oblast Poděbradska a Nymburska. 

V roce 1965 zahájila soustavnější spolupráci s Archeologickým ústavem ČSAV v Praze, když se jí podařilo za jeho finanční podpory uskutečnit zjišťovací archeologický výzkum v lokalitě „Staré Badry“ u Opolánek. Snažila se zde navázat na staré nálezy známého zakladatele muzea v Poděbradech, PhMr. Jana Hellicha, které pocházely především ze slovanského starohradištního období. 

Zároveň se věnovala problematice významného slovanského hradiště a centra Slavníkovců v Libici nad Cidlinou. Dochází ke spolupráci s PhDr. Rudolfem Turkem, DrSc., (1910–1991) z Národního muzea v Praze. Šlo především o realizaci první archeologické expozice v Libici. Stálou výstavu pod názvem „Slovanské hradiště Libice nad Cidlinou“ připravilo a otevřelo poděbradské muzeum v roce 1965 jako svoji poboční expozici v budově katolické fary v Libici. Expozice ve své původní podobě sloužila až do roku 1980. S Rudolfem Turkem a architektem Zdeňkem Rossmannem spolupracovala při první památkové úpravě vnitřního libického hradiska, včetně mozaikového památníku. Vše se uskutečnilo u příležitosti konání 7. Mezinárodního archeologického kongresu věd prehistorických a protohistorických v Praze v roce 1966 , kdy Libice byla součástí jedné ze dvou hlavních kongresových exkursí. 

Následně Jarmila Justová přešla do prehistorického oddělení Národního muzea v Praze (1. 5. 1966 – 15. 1. 1967), kde především pomáhala při zpracování nálezů z výzkumů Rudolfa Turka v Libici z let 1948–1953. Současně dostala možnost pokračovat v terénním výzkumu na Starých Badrech. 

V lednu 1967 nastoupila do Archeologického ústavu ČSAV v Praze. Nejdříve zde působila v archivu nálezových zpráv. Pokračovala také v terénním výzkumu na „Starých Badrech“ (1969-1973). V roce 1970 přešla z archivu nálezových zpráv do slovanského oddělení. Již v prvém období ve slovanském (později středověkém) oddělení provádí větší významný výzkum fortifikace hradiště v Hradci u Stoda v západních Čechách (1972), který později monograficky zpracovává se svou příznačnou důkladností a zaujetím: „Slovanské hradiště v Hradci u Stoda a Stodsko v raném středověku“. 

Od roku 1974 až do 1997 každoročně prováděla systematické záchranné výzkumy na předhradí libického hradiště a v jeho zázemí. Výzkumy byly vyvolávány stále vzrůstající aktivitou při stavbě rodinných domků a při realizaci další občanské a ((obecné)) obecní zástavby. Některé výzkumné sezóny byly zvlášť náročné svým rozsahem a délkou (1976, 1977, 1981, 1983, 1986, 1987, 1988). Jarmila Princová-Justová se však vrátila i ke své muzejní práci. V roce 1980 došlo v Libici k uzavření staré expozice „Slovanské hradiště Libice nad Cidlinou“. Zároveň byla připravena nová „Pamětní síň Slavníkovské Libice“, k jejíž instalaci došlo v radniční budově. Síň podle scénáře Rudolfa Turka a Jarmily Justové, za výtvarného řešení Zdeňka Rossmanna byla otevřena u příležitosti oslav tisícího výročí první historické písemné zmínky o Libici v roce 1981. 

Později, v letech 1994–1995 vypracovala Jarmila Princová-Justová nový scénář „Pamětní síně“, expozici bylo třeba doplnit o nové poznatky, především o nálezy z let 1981–1995. Nová úprava pamětní síně byla provedena ve spolupráci Archeologického ústavu v Praze a Východočeského muzea v Hradci Králové (PhDr. Jiří Sigl; výtvarné řešení Zdeněk Bláha ) v roce 1995. Expozice byla otevřena v září 1995 u příležitosti tisícího výročí pádu Slavníkovské Libice. V letech 1979–1981 se Jarmila Princová-Justová významně podílela na přípravách oslav milénia roku 1981, včetně vědecké konference „Vznik a počátky českého státu“ , která se konala v Libici nad Cidlinou v září 1981. 

Spolu s Rudolfem Turkem a Jarmilou Háskovou se autorsky podílela na miléniové publikaci „LIVBVZ METROPOLIS. Tam, kde řeka Cidlina tratí své jméno“, kterou v roce 1981 vydala obec Libice nad Cidlinou. Svou diplomovou práci, kterou vstoupila do světa slovanské archeologie, zpracovala autorka jako kandidátskou disertaci „Etnické procesy v Dolnorakouském Podunají v raném středověku“ (1982). Tuto problematiku dále sledovala a konečně v roce 1990 se jí práci podařilo vydat pod názvem „Dolnorakouské Podunají v raném středověku“ v nakladatelství Academia. V roce 1995 vydala obec Libice nad Cidlinou publikaci, kterou Jarmila Princová-Justová nazvala „Libice nad Cidlinou – Průvodce“. 

Autorka v současnosti postupně zpracovává výsledky své dlouhodobé terénní aktivity, kterou prováděla na Libici do roku 1997. U příležitosti jejího životního jubilea jí bylo 3. května 2001 na návrh kulturní komise uděleno čestné občanství obce Libice nad Cidlinou za zásluhy o poznání slavné minulosti obce a úspěšný archeologický výzkum. PhDr. Jarmila Princová-Justová ve svých publikovaných pracích vždy vycházela ze svých bohatých nálezů, které získala při mnohaletém terénním výzkumu Libice. Kdo ji poznal osobně, dobře ví, že osobní nasazení při každodenní práci, smysl pro odpovědnost v každém detailu, je charakteristický pro její práci. Svým dílem se zařadila mezi přední české archeology raně středověkého období. Milan Čejka