Doba první republiky, okupace, osvobození

Na podzim roku 1918 skončila první světová válka. 28. října kolem poledne dorazila do Libice zpráva o státním převratu a vyhlášení svobodného státu. Druhého dne hrála na návsi hudba a vsí procházel průvod s vlajícími prapory. Lidé odstraňovali ze zdí rakouské státní symboly s orlem. 

V době první republiky se v Libici rozvinul bohatý společenský a kulturní život. Zostřily se ovšem i třídní problémy. Roku 1919 se vyhrotil spor zemědělských dělníků se zaměstnavateli. Spor se podařilo nakonec urovnat, ale v dubnu 1920 vypukla stávka v obou továrnách na vozy (firmy Fér a Drábek). Ve dvacátých ani ve třicátých letech už v Libici nevznikl žádný nový průmyslový podnik. Nejlépe prosperovala Férova továrna na vozy, ale v roce 1925 se dostala do odbytových potíží. Roku 1932 byla zrušena Drábkova továrna na vozy a o rok později cukrovar. Mnoho občanů jezdilo tehdy za prací do blízkých i vzdálenějších měst. V této době byli v Libici i nezaměstnaní. 

Pohnuté poměry v pohraničí v roce 1938 a zejména pak mnichovský diktát na podzim tohoto roku přivedl do Libice řadu vyhnanců ze Sudet. Temnota okupace a rozpoutaná bouře druhé světové války padala na Libici se všemi průvodními jevy. Projevoval se nedostatek potravin, hrůza okupace, statečnost jedněch, selhání a servilnost druhých. Došlo k odsunu židovských spoluobčanů ( Meisnerovi, Polakovi). Nikdo z těchto rodin se už nevrátil. Pro vlastenecké cítění a sabotáže byli někteří občané stíháni a žalářováni (Č. Mojžíš, B. Šotola, F. Vinklát, R. Míča, B. Mikšovský), někteří zemřeli v koncentračních táborech. 

K tragické události došlo takřka na sklonku války, tedy 28. prosince 1944. Po výjezdu osobního vlaku ze železniční stanice směrem na Velký Osek byl americkým hloubkovým letcem napaden a rozstřílen osobní vlak. Osmadvacet cestujících na místě zahynulo a nebo zakrátko podlehlo smrtelným zraněním. Roku 1947 byl na místě neštěstí postaven žulový památník. Odhalení se tehdy také zúčastnil budoucí prezident Antonín Zápotocký. 

V závěru války (v dubnu 1946) byl v Libici ustaven ilegální revoluční národní výbor. V čele orgánu stál poštmistr Zdeněk Fišer a byli v něm zastoupeni místní představitelé politických stran. Revoluční výbor řídil obec až do voleb v roce 1946.