Josefínská doba

Po skončení třicetiletých válek se Libice jen zvolna vzpamatovávala z úpadku. Drobní zemědělci byli nuceni robotovat na poděbradském panství. K určité úlevě dochází za panování císaře Josefa II. Jak známo tento panovník zrušil nevolnictví a vydal toleranční patent. V roce 1783 vznikl v Libici reformovaný evangelický sbor v čele s uherským kazatelem Mojžíšem z Tardy. V roce 1786 dochází k obnovení samostatné katolické farnosti. Katolickou duchovní správu měl na starosti farář a kooperátor. Koncem 18. století byl kostel sv. Panny Marie přestavěn na faru. Zůstal tedy jenom kostel sv. Jiří, který od 18. století je zasvěcen sv. Vojtěchu. Svatostánek a třetinu vsi postihl v roce 1832 velký požár. Kostel byl po této katastrofě přestavěn do empírové podoby. Protestanti měli svůj toleranční chrám, postavený v roce 1793, na západním konci obce nedaleko slavníkovského hradiska. V letech 1895-1896 si evangelický sbor postavil v dnešní Husově ulici nový chrám v novorenesančním slohu. Kostel byl vybudován podle návrhu architekta a stavitele Matěje Křičky. Na místních farách se vedly matriky, vystavěla se nová škola. Obec Libice získávala stále více na regionálním významu.